Klíč zapomnění

9. srpna 2012 v 23:07 | Elizabeth |  Poetry
Ticho šíří se kolem,
mučivé svou temnotou,
vyvobozující svým klidem.

V žalmech radost, a v ódách smutek,
slastný to jest, vody dotek.
Její chlad, bodá jako nůž,
rozlévá se po rtech a budí v nich růž.

Tichem náhle projede ostrá bolest,
možná je to štěstí, možná je to lest.
Hluk zesiluje čím dál víc,
a světlo, vychází mu vstříc.

Společně silná dvojce jsou,
a brousí spolu kosu svou.
A náhle hluk, světlem pronásledován,
udeří a vybere si svou daň.

Vzpomínka zůstane, vůně zmizí,
a co krásné bylo, smutkem zreziví.

Slaná krev smutku uvadá,
a mrtvá květina svou hlavu sklání.
Do temnoty, jejíž klíč padá,
padá do studny zapomnění.

A pak už jen tma, zahalená nekonečností,
paralizující, ve své zbytečnosti.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama