Vzpomínka

3. září 2012 v 15:57 | Elizabeth |  Poetry
Jde zapomenout, jak vyrostla květina?
Nebo aspoň na to, jak uvadla, jak zkomírá?
V mé mysli navždy zůstaneš,
pro tvoji lásku, pro tvoji lež.

V temnotě světlo jsi probudil,
až jsi v něm nakonec zabloudil.
Pak ale zmizel si pryč,
a spolu s sebou, vzal si můj klíč.

A nyní zamčená, žít mám dál
a zapomenout, žes kdy existoval?
Proč jen jsem ti své srdce dala,
a dobrovolně ho na kusy rozlámala?

S půlkou srdce, žít se dá,
ale nazývat to životem se směšné zdá.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama