Prosinec 2012

29.12. 2012

29. prosince 2012 v 20:02 My diary
Zdravim,
tak ano, jak jste správně odhadli, tak mi to moc dlouho nevydželo (mé odhodlání, psát sem každý den). Nebudu se na nic vymlouvat jsem prostě lemra. No, co bych vám řekla. Ty kecy jsem dostala k Vánocům si odpustim (i když teda ta Sony Xperie Neo L je boží) a hned vám povim, jak mě naštvalo, že se 22. vůbec nic nestalo. Aspoň něco se stát mohlo jako. No, abych nezapomněla, ta se musim zmínit o mém skvělém kamarádovi, který má přezdívku Hoch C (ne, není mým idolem). Je to opravdu skvělý kamarád, i když mu to moc neříkám a i když poslední dobou spolu moc nekhamíkujem. Nicméně je to prostě můj lover boy, kterýho budu vždycky porážet v dobyvateli :D Jinak mám se teďkon docela dobře, i když žiju opět chaotickej život. Pořád myslím na hocha A a do toho se objevil hoch D :D Je to psycho. No, dneska končim, jdu do kina na Annu Kareninu. Tak se mějte a ožerte se na Silváče! :D

6.12. 2012 aneb nesnáším lidi, co na mě serou :D

6. prosince 2012 v 19:02 My diary
Zdravim! :D
Jak jste asi poznali z nadpisu tak nesnášim lidi, co na mě serou. Mě ani tak nevadí, kdyby na mě srali, kdybych na ně srala i já. Ale nesnášim, když na mě někdo začně srát dřív, než já na ně! Grrr! :D Ale hezky od rána. Dneska jsem vyjímečně nezaspala (ale zas si nedělejte iluze, samozřejmě, že jsem dobíhala na zastávku) :D Hnedka druhou hodinu mě vytasila ze základů na GRAFY :D (takhle po ránu buzerovat lidi, je jako docela sprostý :D) ale vyvázla jsem s trojkou (na to, že jsem to skoro neviděla, jsem jako Master :D). Pak jsme psali sloh z něčiny ale dost o škole, ať nejsem jak ty šprti z toho ústavu. Akorát se ještě zmínim o naší dějepisářce. Dneska mě jako mrtě naštvala, protože jedna moje kamarádka, Terka, měla dneska referát o Marii Terezii, a mě se moc líbil, protože se nám to snažila podat tak, aby nás to bavilo a ne to, co si můžeme přečíst v učebnici. Nicméně naše frigidní úča prostě nějak nemohla přenýst přes srdce, že Terka zmínila, že existuje i názor, že byla Marie Terezie promiskuitní žena (ani bych se tomu nedivila, vždyť měla 16 dětí, to asi netrpěla averzní k sexu :D). A pak už jí nenechala nic říct a totálně jí ztraptila před celou třídou. Blbka.

Abych se vrátila k tomu trochu rozlícenému úvodu. V mém životě jsou momentálně dva pro mě trochu důležití hoši :D Hoch A a hoch B :D Hocha B se týká ten bouřlivý úvod, ale to bych radši moc nerozmazávala. Důležitý je hoch A. Dneska jse se od svojí nejky Barušky dozvěděla, že jí nejlepší kamarád Áčka řekl, že to ani není v tom, že bych se mu nelíbila, ale že bych musela změnit svoje chování :D (že by měl na mysli moje citový výlevy? :D neeee :D btw to ne já to alkohol :D). Ale zas mě pak sere, ať si kluci rozmyslej co teda chtěj. Protože debil A si stěžuje, že jsem přecitilivělá, jestli jsem to dobře pochopila, ale paradoxně debil B si zas stěžuje, že jsem hrozně uzavřená a bla bla bla...tak si taky kurva vyberte. A vůbec už dneska končim, taky už to píšu podruhý, protože se mi to poprvý smazalo. Tak se loučím a poslechtě si tenhle bombovej song :))


5.12.2012 Revoluční den!

5. prosince 2012 v 19:15 My diary
Zdravím všechny vyjímečné, co se rozhodli navštívit můj depresivní blog! :D

Takže pro začátek. Rozhodla jsem se, že si začnu psát blogovej deník (ano správně, jako malá puberťačka). :D Už mě hrozně vytáčí pořád ty kecy o maturitě a budoucnosti! Všechno je už tak děsivě blízko a smrdí to dospělostí a je to poslední, co si přeju! (Měli jsme vidět moje deprese, když mi bylo cca před měsícem 18 :D) Takže jsem se na prostest revolučně rozhodla víst si blogovej deník. Nebudu tady sice rozebírat podrobnosti svýho života, protože nikdy nevíte, kdo si to čte, ale něco přece.

No, abyste věděli něco o autorce těch kravin, co tu budou přibejvat. Jak už jsem se zmínila, tak jsem osmnáctiletá holka, co nějak odmítá dospět, ale zas si nemyslim, že jsem nějaký děcko. Prostě jsem divná a vymykám se všem škatulkovacím debilitám. Studuju na gymplu, kde je teda pěkná nuda, protože jsou tam všichni hrozně vážný, věděj co chtěj od života, a nedělaj žádný kraviny. Kdybych tam neměla svoji spolusedící Káťu, tak by mě asi definitivně jeblo. Jinak když zrovna netvrdu do půl pátý v tom ústavu, tak hraju na klavír, chodim do skauta (tak teď vypadám jako absolutní světice) a proto to vyvažuju celkem pravidelným pátečním chlastáním, o kterým vám asi moc neřeknu, protože vzpomínky z něj, tam asi nechávám :D

Jinak i myšlenkově jsem úplně jetá, neustále přemýšlím nad hovadinama, a i když byste to do mě neřekli (kdybyste mě poznali, což je asi malá pravděpodobnost, protože jsem mrtě sociofóbní), tak smyslem mého života je najít lásku (a stát se upírem pochopitelně - a ne nemyslim tou láskou Edwarda ze stmívání :D )

To je asi dnes vše na úvod a zas někdy to tu zaspamuju svejma kecama :)